Temné uličky v Ryuuno - 4

V těchto uličkách se často objevují démoni.
V těchto uličkách se nachází brána do podsvětí.

Objevil jsem se tu a uviděl jsem v rohu, jak číhá pár démonů na procházející lidi.
Já myslel, že mě pošle přímo k ní.. asi udělal chybu. řekl jsem si v mysli a démoni si mě všimli. Všichni se na mě rozeběhli, já si vytáhl meč a všechny je přesekal.
Stupně E, no..
Vyšel jsem z temné uličky, ve které jsem právě byl a hledal v okolních uličkách Caffu.

Seděla jsem na parapetu u okna a tajně pozorovala Hiriho. "Uf, naštěstí mě neviděl" pomyslela jsem si. Seskočila jsem z parapetu a pomalu a tajně jsem pronásledovala Hiriho.

Chodil jsem po okolí a stále jsem ji hledal.
Že by tu nebyla?
Odmítal jsem odejít z temných uliček a dále jsem ji hledal po okolí.

Chtěla jsem Hiriho vystrašit, moc dobře vím, že se v temných uličkách trochu bojí, a tak jsem to obešla zkratkou a schovala se. Když se ke mně blížil, zařvala jsem: "Chrochrochro, ty jeden koblihu!!"

Ani to se mnou nehnulo, pouze se mi u hlavy objevila velká kapka.
,,To měl být vtip?''

"Seš ňákej mrzutej, ne?" zeptala sem se ho, ale hned jsem zase začala mluvit. "Od střední sme se neviděli a ty řekneš jenom tohle?" Už jsem se nadechovala, že budu dál pokračovat, ale přerušil mě Hiri.

,,Děláš, jako kdybychom se znali,'' přerušil jsem ji a okolo mého meče se objevil černý oheň.

"To si snad děláš srandu, ne? Nějakej tvůj 'extra vtipnej' vtip? Haha! Vidíš? Umírám smíchy! Mimochodem, ty s sebou nosíš krb? Paráda, můžem si opíct buřty! Mám tady extra velkej buřt, jmenuje se Hiri!.. Haló, už se konečně prober a radši to zhasni, nebo ještě si ublížíš."

"Tak, jsme tady" řekl jsem Shenji.
*Snad ho tu už najdeme* přemýšlel jsem.
"Je tady celkem tma, nemyslíš? Radši budeme hledat spolu, nechci tě tu potom někde hledat, když je to tu plné démonů" oznamoval jsem.

Napřáhl jsem se na ni mečem, abych ji useknul hlavu. Přímo před jejím krkem jsem však zastavil a černý oheň zmizel.
,,Nenech se vysmát..''
Sakra, já zapomněl, že neumím otevírat bránu do podsvětí.. A Yoshiro mi zakázal ji zabít.. Tak co s ní? Říkal jsem si v mysli a přemýšlel dál.

"Jo, souhlasím", přitakala jsem.
Po cestě jsem se zeptala:"A myslíš, že ho najdem?"
Vytáhla jsem si katanu (kdyby náhodou) a šli jsme ulicí dál.

"huuf, tady to ale pěkně lítá, teď sem se fakt lekla, Hiri! To mi nesmíš dělat. Možná bysme měli jít za doktorem, aby tě vyléčil, nepřipadáš mi moc normální..!" Řekla jsem naštvaně.

- Dlouho se na člověka zlobit neumím, a tak jsem pro odlehčení řekla: "Tak už mi konečně řekni, jak se máš, když sme se tak dlouho neviděli."

Ucítil jsem sílu stupně S a A (Getouta a Senji) a rychle jsem něco vymyslel. Zasunul jsem svůj meč do pochvy, objevil jsem se za Caffu a pochvou ji praštil do týlu. Caffu poté padla do bezvědomí, já ji vzal na záda a rychle jsem s ní na zádech utekl pryč.
(Přesun i s Caffu)

"Mám takovej pocit, že tu někde je" řekl jsem.
*Vytáhl jsem si pálku, také kdyby náhodou*
"Vidíš to v rohu? Něco se tam blýská, to bude asi jeho meč" řekl jsem.
*Haló! Je tu někdo? Hiri? Jsi to ty? Hlasitě řvu/ptám se.

*Zahlídl jsem Hiriho*
"Stůj, kam běžíš?" řvu/ptám se.

(Ignoroval jsem Getoutovy otázky/křiky a byl jsem už pryč.)

"Kde je?" rozhlédla jsem se kolem sebe. Ale kolem nás jen tma.
"Jsi si jistý, že to byl on? Vždyť je celkem tma." řekla jsem.
"A pokud to byl on, koho to nesl? A kam?" ptala jsem se.

"Teď už určitě někdě daleko" odpověděl jsem na otázku.
"Proč bysme sem chodily jen tak? Musel to být on, protože když jsem na něj volal tak utíkal" řekl jsem
"Nevím, ale něco se s nim určitě musí dít" oznámil jsem.
"A co chceš dělat teď? Jeho už nedoženem, běhá moc rychle" zeptal jsem se.

"Nejspíš jo", souhlasila jsem nakonec.
"Nějak mi vyhládlo po té "pátračce", tobě ne?" zeptala jsem se.

"Taky mi vyhládlo" odpověděl jsem.
"Nechceš zajít někam na jídlo? Poblíž tu je jedna restaurace" zeptal jsem se.

"Klidně" odpověděla jsem a následovala ho.

(Přesun do restaurace)

Vyšel jsem z brány a čekal na Caffu.

Z brány jsem byla už dávno venku. Chvíli jsem koukala na Hiriho, jak na mě čeká. Potom jsem mu poklepala na rameno a řekla: "Tady jsem."

Když mi Caffu poklepala na rameno, objevila se mi u hlavy kapka, a radši jsem se ani neotočil (Poznal jsem ji podle hlasu).
,,Dobře, kam chceš jít?'' zeptal jsem se bez toho, abych se na ni otočil.

"Hiri, ty se nějak moc často potíš, ne? Pořád máš na hlavě kapky.." Řekla jsem a přitom jsem se smála.
"Kam chci jít? Šla bych se někam najíst, a ty?" Zeptala jsem se ho.