Ryuunský park - 10

Klidný park, do kterého chodí lidé, aby si odpočinuli od svých starostí.

Přišla jsem do parku a hned zabrala jednu lavičku, na kterou jsem si sedla a začla přemýšlet o těch překvapení co myslel Getout.

(Přesun z Getout'ova domu)

Přišli jsme do parku a já se hned začal rozhlížet. Po chvilce jsem řekl Getoutovi:
"Sledují nás měli bychom se připravit na napadení." Hned jak jsem to dořekl vešel nám do cesty jeden démon.
"Ale ale není tohle náš malej anďílek Castiel. A jak to vypadá tak se zvířátkem.Řekl ten démon.
"Být tebou tak odejdu Ruore nebo tě zničím." Odpověděl jsem mu.
Podle toho co jsem slyšel tak jsi trošlu zeslábl abys zase zesílel potřebuješ prý svoji Milost. Ta by se mi hodila."
"Tu nikdy nedostaneš." Dořeknu. Sáhnu do kabátu a vyndám kopí a rozběhnu se na něj.

Koukám, jak se Castiel rozebíhá na toho démona.
"Teď se uvidí, co to tvoje kopí umí" oznamuji Castielovi.

Ruor mě chytne po krkem a hodí mě do stromů.
"Něják jsi zeslábl Castieli. Nemám na tebe čas, jdu hledat tu Milost,'' dořekne to a začne se smát. Zvedám se a chci jít za ním, ale cestu mi zaterasí tři démoni.

"Tak! Teď už bych se mohl zapojit"
Vytahuju svojí pálku - kolem ní se mi objevuje zelená aura
Roztočím obrovskou silou svojí pálku, použiju drtivý úder pálkou a udeřim dva démony, čímž je zabiju. Zbyl poslední, proto říkám "Tak, teď Castieli mi konečně můžeš ukázat, co to tvoje kopí umí!"

Když Getout zabije ty dva démony tak ten třetí se rozhodne utéct. Vezmu kopí a hodím ho po něm. Zapíchne se mu do zad. Dojdu k němu a kopí vyndám.
"Musíme rychle za Ruorem." Řeknu.

"A ty víš, kam šel?" zeptal jsem se.

Při mém houpání nohama jsem uslyšela hlasy, otočila jsem se a uviděla Getouta s nákým mladíkem.
Zařvala jsem "Ahoj Getoute." Přitom jsem vstala a šla k nim.

"Jéé, ahoj Senji"
Nejdřív vás seznámim, ať tu nejste za blbý.

Senji, tohle je Castiel. Castieli, tohle je Senji.

"Těší mě, Senji"podala jsem ruku Castielovi.
"Co to tu vyvádíte?", ukázala jsem na ty mrtvoly.

"Mě také těší. Hledáme mojí Milost, ale bohužel se nám připletli do cesty tihle démoni."
Řeknu.

"Tvoji co?" nerozuměla jsem.

"Milost nevím jak to popsat ale vím že je někde tady v parku."

"Senji, takže abych ti to zkrátil... Hledáme něco, ale nevíme co."

"Aha", odpověděla jsem zmateně.
"A chcete s tím pomoct?", zeptala jsem se.

"No, jestli chceš, můžeš se zapojit při tom hledání 'nevíme čeho' "

"No já nemám zrovna co dělat" odpověděla jsem.
"A hledání něčeho co nevím jak vypadá a co to vlastně je zní zajímavě" pokračovala jsem.
"A k tomu musím se zdokonalit ve čmuchání, Hiriho jsme taky nenašli tak todle musíme!" řekla jsem odhodlaně.

Přišel jsem do parku, posadil se na lavičku a koukal na stromy. U toho jsem přemýšlel o té hospodě, jestli bych tam také nezašel.

Jak jsme si povídali přišel do parku náký kluk. Nějak mi připadalo, že ho už znám, ale nemohla jsem si vzpomenout kdo by to sakra byl. Najednou oO.
Šťouchla jsem do Getouta. "Není to Hiri?!" zeptala jsem se potichu, abych Hiriho nevyplašila. xD

"Jo, tak to bude určitě Hiri, ten jeho styl válení se po lavičkách se nezměnil a nedá se zapomenout"

"Co to meleš?" zeptala jsem se s úsměvem.
"Chytnem ho?"a představila jsem si velkou síť na motýly jak s ní honíme Hiriho po parku.
A dostala jsem záchvat smíchu.

"Co je tak vtipnýho na chytání?" zeptal jsem se s úsměvem.

"Eh. Já se trošku zamyslela." zčervenala jsem.
"Radši to neřeš a poj'd nebo nám zas uteče." popohnala ho.

Jdeme směrem k Hirimu
"ÁÁ Tady si"
"Povídej nám novinky, proč si třeba utíkal, když jsme tě viděli naposled?" zeptal jsem se s úsměvem.