Ryuunský park - 10

Podíval jsem se na ně.
Další lidi, jako byla tamta holka? Řekl jsem si.
,,Promiň, znám tě?''

"Cože? Ty si mě nepamatuješ?" zeptal jsem se.
"Vidím, že se s tebou něco stalo" dodal jsem.

Kapka u hlavy xD
,,Další, kdo si mě pamatuje ze střední, na kterou jsem nechodil?'' zeptal jsem se.

"Byl jsem s tebou 9 let ve třídě, na základce..."

,,Na základku jsem nechodil.''

Jen jsem tam stála a poslouchala jejich rozhovor.
Že bych mu mrkla do hlavy, jestli nekecá? napadlo mě.

"Hiri, to si jenom myslíš, já vím své..."

Vstal jsem z lavičky.
,,Jo, to já taky.''

"Getoute, neměla bych se mu mrknout do vzpomínek?" zašeptala jsem.
"Třeba zjistím proč tě nepoznává."

"Cože? Mrknout do vzpomínek? To Ty umíš? To jsem nevěděl"
"Zkusit to můžeš, možná to pomůže..."

Zatímco se ostatní bavili s tím, kterému říkali Hiri, tak jsem něco zahlédl. Vypadalo to jako strom v kráteru. Vydal jsem se tím směrem.
"Vypadá to, že jsi našel své místo dopadu, Castieli." Řekl Ruor a vkročil mi do cesty.
Neodpověděl jsem mu a rovnou jsem se rozběhl k tomu stromu. Ruor se mě snaží zastavit rukou, ale já vyndám své andělské kopí a škrábnu ho do té ruky. Zaječí bolestí a já se dotknu stromu oběma rukama. V tom se kolem mě rozzáří bílé světlo.

Všiml jsem si Castiela.
,,Co to má být?''

"Ano, moje schopnosti jsou vtírání do myšlenek, řečeno stručně", vysvětila jsem.
Spojila jsem ruce. "Kangae" řekla jsem.
Eh? Co to je? Ta jeho hlava je jak poztrácený puzzle. No, ae nejspíš to je Hiri.
"Getoute, je to on, ale nejspíš ztratil paměť, nebo mu ji někdo vymazal."

"Tak, to by jsme měly najít toho, kdo mu tu pamět vymazal" řekl jsem a zároveň jsem se podíval, kam se dívá Hiri a pozoroval jsem Castiela taky.

"To ano, a kam to sakra koukáte?!" naštvaně jsem se zeptala.
Otočila jsem se a viděla Castiela.
"Co dělá?"

Teď bych měl odejít.. řekl jsem si a když se oba dívali na Castiela, tak jsem pomalu odcházel pryč.

A najednou se mi v mysli předvídalo, že někdo chce útéct, tak jsem se kolem sebe ohlídl a viděl Hiriho, jak se snaží odejít.

Chytl jsem ho rameno a zatáhl ho zpátky a řekl "Nikam nejdeš!"

Objevila se mi opět kapka u hlavy.
,,Chceš mě tu držet?''

"Nechci... Ale MUSÍME najít toho, kdo ti vymazal pamět."

"Buď to půjde po dobrém nebo po zlém." dodal jsem.

Chytil jsem mu ruku, kterou mě držel za rameno.
,,Volím si tu druhou možnost,'' řekl jsem, odhodil mu ruku a odskočil jsem kousek od nich.

"A co to vyvádíte vy dva?" koukla jsem na ně.
"Hiri my ti chceme pomoct" řekla jsem mu.
"Nebo ty snad něco o sobě víš z minulosti?"

,,Nepotřebuju pomoc,'' odsekl jsem.

"Takže o sobě nic nevíš" zasmála jsem se.
"Nepřijde ti poslední dobou divný, že tě zdraví lidi co neznáš?" snažila jsem se, aby neutekl. Byl tu etě světélkující Castiel.

No, něco na tom je.. Caffu taky říkala, že mě zná ze střední.. zamyslel jsem se.
,,Dobře, řekněme, že jsem ztratil paměť, ale co s tím?''

Uff, oddychla jsem si. Myslela jsem, že odejde.
"Co s tím?"
"Tobě to nevadí, že tvé vzpomínky někdo vymazal?"nechápala jsem.